V pondělí 26. 9. v 6:30 jsme odjeli z deštivé Plzně směr Brno. Nikdo nezaspal a všichni – 44 studentů a 3 učitelé – byli na místě včas. Úžasný začátek. Volná dálnice, bezproblémový průjezd Prahou, pohodový řidič, co víc si přát. Na Masarykovu univerzitu jsme dorazili o hodinu dříve, a jaké bylo naše překvapení, když si na nás vyhradil čas sám děkan právnické fakulty a maximálně se naší skupině věnoval. Ochutnali jsme i atmosféru promoce v aule univerzity i představení všech aktérů v historických kostýmech, včetně rektora univerzity. To vše patřilo k tématu volba pomaturitního studia.
Pak už nás čekala dvouhodinovka historie na Špilberku spojená s tím nejzajímavějším z historie Brna. A tady jsme projevili největší zájem o vilu Tugendhat, sice jen v modelovém provedení, ale zasvěcené povídání o ní nás všechny nadchlo. Musím uznat, že pan Zdráhal má k dispozici skvělé průvodce brněnskou historií a i výstava na Špilberku má spoustu nej.
Dalším bodem našeho putování byla rychlá změna image všech. Najednou z pokojů vysokoškolských kolejí vycházeli pánové v kravatách, košilích a saku, o večerních róbách půvabných dam ani nemluvím. Čekalo nás představení Racek v Mahenově divadle. Ale my jsme chtěli s češtináři víc. Chtěli jsme naše studenty společně s dramaturgem Jarkem Jurečkou připravit na večerní představení Racek od Čechova a zároveň jim předpřipravit maturitní okruh.
Jaký by to ale byl pobyt v Brně bez hantecu. A tak se zpáteční cesta na kolej se nesla v duchu brněnského hantecu.
Úterý 27. 9., sice deštivé, jsme věnovali rakouské němčině, putování za Habsburky do Vídně, historii a historickým pokladům v Uměleckohistorickém muzeu i současnosti Rakouska, výtvarnému umění v Albertině. Skvělou průvodkyní Vídní nám byla Šárka Kirchnerová, které patří dík za zajímavé povídání a působivou, netradiční cestu centrem Vídně. Studenti si sami vybrali oblast, která je zajímá a kterou chtějí sami ve Vídni poznat. Příjemně nás překvapil zájem studentů o výtvarné umění a návštěva galerie Albertina pro ně byla zážitkem.
Každá exkurze by měla mít i zážitkové rozloučení a ve Vídni se přímo nabízí společný adrenalinový prožitek v Prátru. Ten jsme samozřejmě vynechat nemohli.