Jaké pro ně bylo překvapení, že děti v té době poprvé ochutnaly žvýkačky, čokoládu, rýži, dospělí zrnkovou kávu, poprvé v životě viděli Jar na nádobí, silonky nebo žlutý prášek na rány. Pan Poduška jim také popisoval způsob výuky koncem války, který byl naprosto totožný s naší distanční výukou, která před časem probíhala. Děti také nechodily do školy, protože ve škole byli ubytování němečtí uprchlíci, ale místo úkolů přes počítač dostávaly úkoly z učebnic a scházely se jednou týdně, aby si úkoly zkontrolovaly.

Vyprávěl jim o hloubkařích, pilotech, kteří létali tak blízko nad zemí, že jim byl vidět bílý úsměv na tmavé tváři, když na děti mávali. Děti se také dozvěděly, že v té době bylo jídlo na příděl, nebylo běžné mít k obědu maso a mléka měli jednu osminu na den na osobu. Společně si prošli současný americký kemp U Pekla, ale také historické kempy pod muzeem. Kluky nejvíce zaujaly zbraně, děvčata zase nejvíc času trávila u stanu, který byl věnován ženám, které byly aktivní za války. Dívky tam obdivovaly dobovou módu, účesy, zaujala je také historická kulma na vlnky, které se v té době na vlasech nosily. Prohlédly si také fotografie v životní velikosti vojáků, kteří osvobozovali Plzeň. Kromě Američanů to byli zejména Belgičané, Plzeň totiž pod vedením americké armády osvobodili také belgičtí vojáci. Zaujalo je, že téměř většina se dožila úctihodného věku kolem 100 let a asi dva dosud žijí. Příjemný den děti zakončily v Mlýnské strouze, kde si je rodiče vyzvedli.